Zkosená hrana
Jedna z delších hran je mírně zkosená. Soused tvrdil, že je to proto, aby se na ni neopíral loket, a my jsme mu to věřili, dokud nám neřekl, že si prostě při broušení nevšiml. Hranu jsme nechali tak, jak je, protože už patří ke stolu.
Značky od kostek
Deska je plná drobných důlků po kostkách, které se na ni vrhají už mnoho sezón. Každá stopa má svůj příběh, ale nikdo si je nepamatuje, protože to byly drobnosti. „Když se na ně dívám, vidím tisíc rozhodnutí, kterých nikdo nelitoval,“ říká Richard Mareš.
Co by stůl vyprávěl
Kdyby stůl uměl mluvit, vyprávěl by hlavně o ruce, která dopadá na jeho hranu nejčastěji: o ruce vypravěče, který právě dospěl k napínavému místu a netrpělivě klepe prsty. Za ty sezóny tu vyrostly kampaně, které by se jinde nevešly, a několik z nich se dokonce dohrálo. Zůstaly v kronice, ale stopy po nich jsou na stole viditelnější než v knize.
Pravidlo stolu
- na stole se nejí, hrnek stojí na stolku vedle
- mapy se pokládají od okraje, ne přes střed
- kdo něco vylije, utírá sám a nehlásí to dál
Soused se občas přijde podívat, jestli stůl ještě stojí. Dostane čaj a posadí se k oknu. Hrát nechce, ale rád poslouchá, jak se z jeho prkna stal herní stůl.
