A co strategie?
Strategie jsou druhou polovinou našeho repertoáru. Hrajeme tahové hry na velkých mapách, kde se rozhoduje dlouho a každý tah má následky, i strategie v reálném čase, kde se všechno odehraje na obrazovce během několika minut. Obojí vyžaduje plán, trpělivost a ochotu přiznat, že plán nevyšel.
Na počítačích v klubovně hrajeme v družstvech, nejčastěji dva proti dvěma nebo tři proti třem. Po každé partii následuje krátký rozbor: co se dalo udělat jinak, kde se rozhodlo a kdo si zaslouží pochvalu za dobrý tah. Žádné výsměchy, jen věcné poznámky, které pomohou příště.
Stolní strategie hrajeme s miniaturami, žetony a velkými mapami. Takový večer je klidnější než hra u počítače: všichni se vejdou kolem jednoho stolu, vidí si do tváří a tahy se dají komentovat nahlas. Pravidla se učí postupně, nejprve ve zjednodušené podobě a až potom naplno.
Při strategických večerech nás zajímá hlavně přemýšlení. Hráč, který zvítězil v mnoha partiích, nemusí být tím, od koho se naučíte nejvíc; často je to ten, kdo dokáže jasně popsat svůj záměr i po neúspěchu. Právě takové lidi si vážíme a právě od nich se při rozborech učíme.

Družstva
Hrajeme po dvou nebo po třech, u počítače i na stole, aby nikdo nezůstal sám.
Rozbor partie
Po každém střetnutí krátké zhodnocení bez výsměchu a bez hledání viníka.
Postupné učení
Pravidla se přidávají po částech, takže si je nikdo nemusí číst předem.


